Tým Pampers 06/06/2020 - 10:45 hodin

Všechno zlé je k něčemu dobré aneb co pozitivního nám přinesly uplynulé týdny

Jelikož jsme ovšem zde v Pampers klubu nastavením tvorové z podstaty pozitivní, rozhodli jsme se zhodnotit uplynulé týdny i z druhého úhlu pohledu. Vzešlo z karantény i něco dobrého? Zeptali jsme se několika maminek na jejich zkušenosti a deset těch nejzajímavějších či opakujících se z více stran vám přinášíme níže.

Bližší vztahy mezi sourozenci

Zatímco malé hádky samozřejmě i nadále přetrvávají, děti spolu začaly lépe vycházet. Naučily se lépe přistupovat na kompromisy a začaly si více společně hrát. Nyní, když je jeden z nich zpátky ve škol(c)e, tomu druhému opravdu chybí a pokaždé se těší, až se bráška nebo sestřička vrátí domů.

Uznání řehole rodičovské práce

Existují rodiny, kde je práce těch, kteří zůstávají doma s dětmi, partnerem ne úplně doceněna. Ti, kteří chodí do zaměstnání, nemají vlastně ani šanci vidět, kolik povinností a práce kolem malých dětí vyvstává, a že to není jen procházka růžovou zahradou. V rámci posledních týdnů však i ti pracující na vlastní kůži zažili, co všechno výchova a péče o dítě obnáší, že je stejně náročná a stresující jako jakékoliv jiné zaměstnání. Bez ohledu na to, jak sladká je nakonec za takovou práci odměna. A začali si svých partnerů mnohem více vážit.

Větší pomoc od partnera a posílení rodinných vazeb

Ve většině rodin je většinou jedna strana zapojena do péče o dítě více než ta druhá. Krmení, koupání, výměna plenek, zabavení dítěte, výchova, u starších sourozenců školní povinnosti a spoustu dalšího. Tam, kde to šlo, se druhý rodič v rámci pobytu doma do těchto aktivit zapojil více, což kromě pomoci partnerovi posílilo i vztah mezi druhým rodičem a dítětem.

Vítej zpátky, offline komunikace

Protože jsme byli všichni společně doma, dostala v rámci úzké rodiny opět větší prostor osobní komunikace, bez telefonů, WhatsAppů, počítačů, hezky z oka do oka. 😊 Více jsme spolu mluvili, více jsme se společně rozhodovali - ať už šlo o denní program, plánování toho, co nakoupíme a uvaříme k jídlu, nebo prostě jen o popovídání u večeře.

Kreativita mezi čtyřmi stěnami

Bez hřiště, různých kroužků a dětských programů jsme museli pro zábavu a učení našich nejmenších sáhnout do vlastních zdrojů. Bunkr ze židlí, dek a polštářů, závodní auto či motorka vyrobené z kartonové krabice, malování prsty, výroba domácí modelíny nebo domečku pro hmyz, kuličková dráha či třeba vesmírná raketa z ruliček od toaletního papíru a spoustu dalších kreativních nápadů. Dokázali jsme tak získat nejen spoustu krásných zážitků a vzpomínek pro naše děti, ale také znovu použitelné nápady pro deštivé dny.

Malí pomocníci

Děti touží velmi často napodobovat své rodiče. Doma jsme tak získali například nové malé kuchaře a pekaře. Děti chtěly pomáhat s jednoduchými domácími pracemi a začaly tak samy přirozeně přebírat odpovědnost za určité drobné úkoly. Nám rodičům to pro změnu ukázalo to, že i ti menší dokáží velké věci, dáme-li jim prostor a důvěru. 😊

Těšíme se na výlety

Mnozí z nás ve vynucené karanténě přemýšlela, kam se podívá, až tato situace pomine. Někteří připravovali cestovatelské deníčky, do kterých postupně doplní zápisky a fotografie z naplánovaných cest, jiní jen přemítali, kam všude se vypraví. Ať tak nebo tak, nyní pomalu nastává čas na realizaci plánů, které jsme si jako rodina vytvořili. Užijte si je na maximum!

Jdeme příkladem

V posledních týdnech se rozšířila solidarita a mnozí z nás pomáhali tam, kde bylo potřeba. Bylo potřeba nakoupit rodičům nebo starším sousedům, kteří se báli jít do obchodu? Nakoupilo se. Chyběla u pediatra dezinfekce a my jsme měli lahev navíc? Darovali jsme. Neměl někdo roušku a my ji uměli ušít nebo věděli o někom, kdo to zvládne? Zařídili jsme. Veškerá ať už větší nebo menší pomoc byla vnímána i našimi nejmenšími, neboť byli celou tu dobu s námi. A protože chtějí být jako my, jistě se tím hodně naučily.

Zase tolik toho nepotřebujeme

V rámci obavy o zdraví naše a našich nejbližších nám došla zásadní věc. Na čem v životě opravdu záleží, je zdraví a štěstí nás a našich blízkých, stejně jako kvalita času, který trávíme společně. Velké množství hraček, oblečení ani jiných věcí nám totiž nic z toho nezaručí.

Největší dar dětem

Uvědomili jsme si, že to nejcennější, co můžeme našim dětem dát, je naše pozornost a čas. Navíc je to dar vlastně i pro nás. Milé vzpomínky na společné chvilky zůstanou nám i dětem navždy. A to je cennější než perfektně naklizená domácnost.

@ všem: Jakou pozitivní zkušenost či moment jste si z posledních týdnů odnesli vy a vaše rodina? Co ze zážitků či zvyklostí uplynulých týdnů byste chtěli uchovat i do budoucna? Bojíte se stále stýkat s lidmi nebo už jste se vrátili do běžného režimu? Dejte nám vědět v komentářích a anketě.